Do Sieny sa dá z Florencie dostať aj vlakom, my sme pre zmenu zvolili autobus. Cesta vedie krásnou Toskánskou krajinou. No, pravdupovediac, krásnou v každom inom čase. Súčasné ročné obdobie jej nesedí - krajina známa produkciou vína Chianti je holá, prší, sem-tam sa zabelie fliačik snehu a namiesto zelených viníc vidieť len suché prútiky pripevnené o stĺpiky.
Karel Čapek si pred deväťdesiatimi rokmi vybral určite vhodnejší termín, inak by nenapísal:
" Já však myslím, že raná renesance vytvořila Toskánu: vzadu modré a zlaté hory, před nimi kopce dělané jen proto, aby na každém byl hrad, zámek či tvrzička, svahy posázené cypřišemi, hájky piniové, hájky dubové, hájky akátové, girlandy révy, šťavnaté a modravé pletence z dílny Robbiů, modré a zelené říčky divé a lahodné; zrovna tak to maloval Fra Angelico, Fra Lippi, Ghirlandajo a Botticelli a Piero di Cosimo a ti všichni ostatní, a věřte mi, že oni dali té zemi tuto lahodnou plnost něžnou a malebnou a učinili z ní obrázkovou knihu, abychom v ní s potěšením, s úsměvem, s jasnýma očima listovali... "
Po hodine sme v Siene, údajne najkrajšom meste regiónu.
"Siena, to je takové neobyčejně milé malé město, sedí na třech kopečkách a usmívá se, ať mu stéká po zádech vlahý déšť, nebo ať svítí slunce; má pár kousků slavných památek, ale je samo a celé líbeznou starou památkou. Samá dobrá, rozšafná cihlová gotika, jen s několika hrozinkami rané renesance; ale není to nasupená, válečná gotika ani pevnostní, tvrdá, nedobytná renesance takového paláce Strozzi; všecko je jaksi intimní, veselejší, sličnější než jinde."
Počasie nám nepraje, včerajšia kúpa dáždnikov bola jednoznačne užitočnou investíciou. Je chladno, prší a občas sneží. Po výkone v Pise som odhodlaná pokoriť aj 412 schodov tunajšej veže.
Lenže pani v pokladni nám hovorí, že kvôli počasiu hore nepúšťajú. Vraj keď bude trochu krajšie. Následne sme sa ju snažili prehovoriť ešte trikrát, bola však neoblomná, hoci postupne prestalo snežiť, pršať aj fúkať. A tak sme sa na vežu pozerali zdola a namiesto výstupu sa len tak túlali po uliciach.
Ulice sú úzke a krivoľaké, občas idete do kopca a potom zas dole. Nedokázala by som ich vystihnúť lepšie ako to urobil môj najobľúbenejší spisovateľ a tak mu dnes udeľujem slovo do tretice a naposledy. Veď ja som to zas za neho nafotila.
"Nejpěknější je toulat se po ulicích, jež běhají nahoru a dolů jako nějaká rozdováděná skluzavka, a koukat se na ten proužek modrého nebe mezi rudým cimbuřím starých domů a na zelené vlny toskánských kopečků kolem dokola. "
Pýchou mesta je dóm, ktorý začali stavať v 12. storočí.
Turisti si radi fotia aj mramorovú Fontánu radosti na rozľahlom polkruhovom námestí Piazza del Campo, na ktorom sa v lete poriadajú pri príležitosti sviatkov jazdecké preteky.
Cestou naďabíme na turistickú informačnú kanceláriu, tak urobím hlúpu a pýtam sa, kedy bude otvorená veža. Signor nám tvrdí, že je otvorená aj dnes a ukazuje nám na letáku otváracie hodiny. Svojou chabou angličtinou mu vysvetľujem, že žena v pokladni nám hovorila niečo iné. Pán zdvihne sluchátko a kamsi volá. Teším sa, že som s tetou vybabrala, ale je to naopak. Teta presvedčila uja, že na návštevu veže je proste škaredo a basta!
Odchádzam ponížená a to sa ešte vzápätí od dcéry dozviem, že som namiesto "woman" hovorila o žene ako o "wife". A veru sa mi zdalo, že sa na mňa ten signor nejako čudne kukal.
Mám pocit, že sa mi všetci smejú.
Aj keď nikoho nevidím.
Čo by aj robili vonku v čase, keby ani psa von nevyhnal a naopak, ľudí z veže vyháňajú. Určite sú všetci pekne v teplúčku za zavretými bránami.
Ale istota je istota, preto radšej končím.
Text kurzívou je z diela Italské listy od Karla Čapka, ktoré vydal Československý spisovatel v roku 1980
